Rozhovor s
MUDr. Jurajem Gajdošem a MUDr. Alim Amirim
SLEPÉ NÁSLEDOVÁNÍ TRENDŮ JE CESTA DO PEKEL
V dnešním světě plném iluzí o dokonalých lidech s dokonalým životem je občas těžké rozeznat realitu od pouhého ideálu. Sociální sítě se pro nás v tomto ohledu staly jak požehnáním, tak prokletím. V čem nám mohou být prospěšné a čím nám škodí? Kam dál se budou ubírat standardy v oblasti krásy? A jaký dopad mají sociální sítě na estetickou medicínu? O tom všem s odborníky z Prague aesthetic Clinic Jurajem Gajdošem a Alim Amirim.
Máte pocit, že se estetická medicína od doby, co jste v ní začali působit, nějak posunula? Jaké jsou nejnovější metody?
AA: Ono se to neustále všechno mění. Je to jeden z oborů, které se díky rozrůstajícímu zájmu neustále rozrůstají. Hledají se nové metody šetrnější k pacientům, operace umožňují mnohem rychlejší rekonvalescenci, a hlavně se dosahuje lepších výsledků. Před patnácti lety by po operaci pacient nemohl ani chodit, časem se to ale všechno zdokonaluje. Zároveň jsme tlačeni vpřed firmami, které se snaží vyvinout lepší šití, stroje a podobně.
JG: Každé lékařské odvětví se neustále posouvá a samozřejmě hlavně díky tomu, že sleduje módní trendy, životní trendy, trendy na sociálních sítích a tím směrem se pak ubírá. Před pár lety byly velkým trendem výrazné lícní kosti, velké rty, nebo ostře řezaná čelist. Později to pak zašlo do nějakého stadia, kdy už to bylo příliš. Mně osobně se teď v poslední době zdá, že plastická medicína teď směruje více k přirozenosti.
Co když se operace nepovede? Dá se to pak nějak vrátit?
AA: Pokud se operace nepovede, což je nešťastná událost, může to mít mnoho důvodů. Může jít o genetiku, přehlédnutí něčeho v předběžném vyšetření. Jestliže měl pacient v minulosti další operace, sval už nemusí reagovat tak, jak by měl. V případě, že klient není spokojen s výsledkem, dá se udělat určitá korekce. Nám se díkybohu nikdy nestalo, že bychom udělali něco, co by se pak nedalo opravit. Je to díky tomu, že se snažíme shromáždit dostatek informací před samotným zákrokem, abychom si byli stoprocentně jisti výsledkem. Samozřejmě ale záleží i na tom, jestli pacient poslouchá naše doporučení a po operaci si dá dostatečný čas na to se zahojit, než začne být například zase sportovně aktivní.
ALI AMIRI
VYSTUDOVAL VŠEOBECNÉ LÉKAŘSTVÍ NA KARLOVĚ UNIVERZITĚ A POZDĚJI ZÍSKAL ATESTACI V OBORU DERMATOVENTOLOGIE. V RÁMCI ODBORNÉ PRAXE PRACOVAL MEZI LETY 2007 – 2012 V UNIVERZITNÍ NEMOCNICI NA BULOVCE, A V ROCE 2014 SE PAK STAL ZAKLADATELEM PRAGUE AESTHETIC CLINIC. JE EXPERTEM V PÉČI O POKOŽKU, V ROZEZNÁVÁNÍ KOŽNÍCH PIH A MELANOMŮ, ESTETICKÉ A KOREKTIVNÍ DERMATOLOGII A DIAGNOSTICE KOŽNÍCH ONEMOCNĚNÍ.
JG: V první řadě je důležitá samotná konzultace před operací. Jsem celkem hrdý na to, že ta míra nepovedených zákroků je u mě minimální, ale všechno je možné. Může se stát, buďto chybou mojí, nebo pooperační chybou pacienta, že se něco nevydaří. Stále se to potom dá opravit, ale je tam nutná spolupráce toho pacienta a důvěra vůči lékaři.
ZÁROVEŇ JSME TLAČENI VPŘED FIRMAMI, KTERÉ SE SNAŽÍ VYVINOUT LEPŠÍ ŠITÍ, STROJE A PODOBNĚ.
JURAJ GAJDOŠ
V ROCE 2012 UKONČIL S ČERVENÝM DIPLOMEM STUDIUM VŠEOBECNÉHO LÉKAŘSTVÍ NA LF UPJŠ A PO DALŠÍCH ŠESTI LETECH ZÍSKAL TITUL, MBA. OD ROKU 2017 JE SPECIALISTOU V OBORU PLASTICKÉ CHIRURGIE V OBLASTI MANAGEMENTU ZDRAVOTNICTVÍ. PŮSOBÍ NA KLINICE POPÁLENIN V NEMOCNICI KOŠICE, NA KLINICE ENVY A V PRAGUE AESTHETIC CLINIC. ABSOLVOVAL TAKÉ SPECIALIZOVANÉ STÁŽE ZAMĚŘENÉ NA ESTETICKOU, PLASTICKOU A REKONSTRUKČNÍ CHIRURGII A MIKROCHIRURGII.
Jak velkou roli hraje psychika? Může si člověk na operacích vypěstovat závislost?
AA: Závislost se dá vypěstovat na cokoli. Pokud člověk není dostatečně srovnán sám se sebou a má na sebe nerealistické nároky, může pak začít hledat problémy úplně jinde, než ve skutečnosti jsou. Právě proto v našem oboru existuje takzvaná patient selection, kdy lékař musí rozpoznat očekávání klienta a jestli jeho zákrok splní očekávání, nebo je už pacient ve fázi, kdy ho neuspokojí nic a je lepší ho vůbec neoperovat.
JG: Ano, ale myslím si, že tento směr je už celkem dobře zkoumaný, že právě ta síla sociálních sítí a jejich propagace dokonalých lidí a jejich životů může často vyústit až v psychické problémy, depresivní stavy a přehnané nároky na náš vzhled. Je důležité, aby každý pochopil, že lidé jsou různí a nemají stejný anatomický základ. U každého pacienta dokážeme dosáhnout jiných výsledků.
Vy už jste pacienta někdy museli odmítnout?
AA: Samozřejmě. Já jsem v tomhle hodně radikální a za ta léta, co už kliniku máme, jsem si vybudoval jistou intuici, že něco nemusí dopadnout. Tenhle hlas jsem se naučil poslouchat, protože podle mých zkušeností má obvykle pravdu.
JG: Určitě ano. Nestává se to často. Já musím zase přiznat, že díky internetu mají pacienti většinou dobře nastudované to, co chtějí, takže když přijdou za mnou, už vědí, co přesně očekávají a tuší, co je reálné a co ne. Pokud se ale moje představa o výsledku jednoznačně rozchází s tou klientovou, nebo operace není po technické stránce proveditelná, je to pro mě jasné stop.
Na co by se u vás měl klient připravit?
AA: U nás to probíhá tak, že klient nejdřív posílá poptávku. My pak vyžadujeme informace o jeho zdra- votním stavu, případně fotky, abychom věděli, jaký zákrok bude mít smysl. Následně proběhne konzultace, při níž se domluví detaily. Tady se občas stává, že pacient jde na kliniku v očekávání úplně jiných zákroků, než jsou nakonec potřeba. Až pokud se shodneme a předběžné vyšetření dopadne dobře, pak teprve proběhne samotný zákrok. Pacient pak pár týdnů až dnů dochází na vyšetření, abychom se ujistili, že je vše v pořádku.
JG: Základem setkání je vytvořit si nějaký vztah s paci- entem. Nejde jen o to, aby pacient věřil mně, ale abych i já věděl, že klient bude spolupracovat a já tak mohl věřit jemu. Pacientovi je třeba důkladně vysvětlit, co může očekávat a o jakých výsledcích se bavíme. Pro mě jako doktora je důležité vědět, že všemu rozumí a že se o sebe v pooperačním období zvládne postarat.
V naší společnosti ovládané sociálními sítěmi se ideály, jak by měl člověk vypadat, pořád mění a nikdy nemůžeme vyhovět všemu. Na co bychom se do budoucna měli připravit?
AA: Na naše teenagery, a nejen na ně vyvíjí tlak v tomhle ohledu jak sociální média, tak celková pop kultu- ra. Instagram, Facebook, Netflix, Hollywood…ze všech těchhle platforem se rodí lidé, kteří se stávají ikonami pro to, jak vypadají. Jen svou vizáží tak ovlivňují miliony lidí, a to je špatně. Je pak na nás na rodičích, abychom se snažili vychovat generaci, která umí milovat sama sebe a dokáže pochopit, že všichni jsme něčím speciální. Ne všichni musíme vypadat stejně, abychom byli dokonalí. Roli by v tom měli hrát i učitelé a kan- toři, kteří by se měli podílet na budování sebevědomí těchhle mladých lidí a ukázat jim, že jen slepé násle- dování trendu není to, kam se chcete v životě ubírat. Musíme se naučit neposlouchat každého jednoho influencera, který si na své sociální síti vytvořil svou vlastní nereálnou podobu a teď nám ji propaguje jako realitu. Estetická medicína se tedy hlavně zaměřuje
na zlepšování nedostatků, ne na kompletní deformaci a změny tváří.
JG: Těžko se zaměřit na ideál. Každému se líbí něco trošku jiného a samozřejmě individualizovat je třeba, ale stále budeme následovat nějaký směr daný společností. Osobně si ale myslím, že co se týče trendů, budou stále jemnější a přirozenější. Například dříve byla preferovaná obrovská prsa,
dnes už je to spíše štíhlá atletická postava. Co se týče trendů při samotném zákroku, hodně populární se teď stává miniinvazita zákroků. Stále se hledají nějaké přístroje, které budou schopné jen s minimálním zásahem dosáhnout požadovaných efektů. Takových přístrojů je zatím bohužel velmi málo a mají omezenou účinnost.
Takže sociální sítě dělají estetické zákroky populárnější?
AA: Samozřejmě. A tohle je problematika, které by se měla věnovat mnohem větší pozornost, protože se řítíme do problému. Čím více kolem sebe něco vidíme, tím více o tom přemýšlíme a o to spíš se k něčemu takovému uchýlíme. Ne všichni ale plně rozumí všem okolnostem, protože se často za tuhle záclonu sociálních sítí nedá přímo nahlédnout a plně pochopit všechny aspekty. A právě to má dopad na všechny diváky, často převážně teenagery, kteří se hledají a jsou snadno ovlivnitelní. Pak záleží na přístupu doktora. Ve chvíli, kdy se totiž naše řemeslo stane převážně byznysem, pak medicína jako taková skončí. Naše společnost potřebuje víc lidí, kteří budou propagovat přírodní vzhled a celkově zázrak naší existence a toho, že jsme každý jedinečný a že třeba i stárnutí je krásné. Ano, musíme o sebe dbát, to ale neznamená bojovat s každou přirozenou věcí, která se v našem těle odehrává.
JG: Podle mě je to kombinace důvodů, protože plastická medicína začala nabírat na obrátkách o něco dříve, než sociální sítě vůbec přišly. Ale díky tomu, jakou rychlostí se na sociálních sítích šíří ten ideál nejen dokonalého těla ale i životního stylu, krásy, bohatství a tak dále, všichni najednou chtějí být stejně perfektní. Zároveň často ale na internetu vidíme případy, kdy ty výsledky operací nejsou ani reálné a je tam zjevné, že i ty samotné fotky byly nějak modifikované a podle toho jsou pak očekávání pacientů třeba jiná.
Setkáváte se často s předsudky vůči plastickým chirurgům?
AA: To se stává, když člověk nemá dostatečné informace. Předsudky můžete mít vůči všemu. Proti rase, náboženství, povolání, původu. Pokud má někdo předsudek a má zájem o něm diskutovat, rád se s ním o všem pobavím a případně jeho názor změním. Pokud ale nemá zájem svůj názor měnit, pak s tím bohužel nic neudělám. Já sám jsem se setkal s mnoho předsudky i od pacientů, kteří mě odmítli jakožto doktora jenom kvůli mému původu a s takovými lidmi jsem se za ty roky naučil vůbec nedebatovat, protože to nemá cenu.
JG: Když plastický chirurg pracuje v nemocničním prostředí, je mnohdy považován kolegy za někoho, kdo v medicíně nepečuje o zdravotní stav pacientů. Plastická chirurgie je o tom, jak pacient vnímá sám sebe. Můžeme ji nazvat i chirurgií psychiky, protože mnohdy klientovi pomůžeme z psychické stánky. Ale ano, i já sám jsem se už párkrát setkal s tím, že byla plastická chirurgie jak odbornou, tak neodbornou společností odsouzená ve smyslu toho, že nedělá dostatečnou medicínu. To je ale většinou proto, že plastická chirurgie je kvůli nedostatku informací veřejností vnímaná trochu chybně.
Jak přesně se liší vaše obory, co se týče vzdělání?
AA: Já jsem dermatovenerolog, mým oborem je kůže, kožní onemocnění a pohlavní choroby a dělám i estetické zákroky. Dnes už jsem i školitelem v těchhle oblastech. To, co dělá pan Gajdoš je úplně mimo můj obor, a na rozdíl od něj já například používám jen lokální anestezii, zatímco on pracuje i s celkovou. Já jeho obor vystudoval, ale operace nedělám.
JG: Rozdíl mezi plastickým chirurgem a dermatologem je propastný ve smyslu zaměření těch jednotlivých oborů. Oba máme vystudovaný stejný základ, tedy všeobecnou medicínu, a pak se naše obory rozejdou a stáváme se specialisty na něco jiného. Jediné místo, kde se tahle dvě odvětví střetávají, je právě estetická medicína, tedy aplikování botulotoxinu, ošetření přístroji a tak podobně.
Co byste doporučili, pokud jde o péči o pleť a celkový vzhled?
AA: Jedna věc je zdraví kůže. Já pořád říkám, že kůže není jen obal na tělo, protože se jedná o živý orgán. Měli bychom ji tak proto vnímat a patřičně se k ní podle toho cho- vat. Spousta onemocnění se projeví nejprve na kůži, proto pravidelnými kontrolami u lékaře jednou až dvakrát za rok můžeme předejít větším problémům. Měli bychom ji bránit před sluncem, správně ji čistit a pravidelně hydratovat.
JG: Když se bavíme o operacích, které jsou na těle, a ne na tváři, tak jsou některá pravidla, která je třeba dodržovat. Za mě je nejdůležitější sportovat a dobře se stravovat. Není dobré skákat s váhou nahoru dolů, protože kůže se pak poškodí striemi a už se sama nestáhne. Pokud se tedy chceme vyhnout případné operaci, doporučuji být pohybově aktivní a vést zdravý životní styl.