Rozhovor s

MUDr. Alim Amirim

Ať si pekAř půlku chlebA sní

Estetická medicína a plastická chirurgie jsou obory, které se velmi dynamicky rozvíjejí. Kde je hranice, kterou bychom neměli překračovat? A jak bychom měli vnímat svoje tělo? O tom s Alim Amirim, uznávaným dermatologem, majitelem kliniky Prague aesthetic Clinic.

Tohle tisíciletí se vyznačuje až kultem těla…
Asi ano, ale ono je to pochopitelné. Podívejte se, kde jsou lidé zaměstnáni. Dělnice v továrně nemá z estetiky žádnou konkurenční výhodu, bankovní úřednice nebo manažerka už ano. Vypadat esteticky, přitažlivě, zvyšuje vaši cenu na pracovním trhu. Nejvíc lidí se dnes živí profesemi, u nichž je nutná komunikace a živý kontakt. Jestliže před dvaceti lety bylo pravidlem být učesaná, s lehkým makeupem, a mít slušné nehty, dnes už s tím nevystačíte. Začíná se řešit celé tělo. Všimněte si, že v médiích mnohem častěji vidíte celé postavy hvězd, ne pouze jejich tvář. Ano, je to do jisté míry kult těla. Ale když investice do estetiky a zdraví pomohou dosahovat lepších výsledků nebo dokonce mít lépe placené místo, je to pochopitelné. Není ale normální, když
k osmnáctinám dostane slečna poukaz na plastickou chirurgii.

Když se budeme bavit o estetické medicíně,
o estetice, pak určitě dojdeme k tomu, že ideály se mění. Lze říci, co je dnes ideál krásy?
To je otázka složitá i zajímavá zároveň. Ono se to všechno totiž mění tak rychle, že je velmi těžké ideál pojmenovat. Proto bych se přidržel termínu proporce, to považuji za základ estetiky. A není to jen můj dojem, mnohé výzkumy potvrzují, že vnímáme mnohem pozitivněji tváře, které jsou proporční. Souměrnost je důležitá, je to základ estetiky. Jenže čas od času, bohužel, přijde módní trend, kupříkladu v poslední době russian lips. Obrovské rty ale nesluší každému obličeji. Ostatně, je to i naše téma na různých kongresech, a já vždycky říkám, že jeden model nesedí všem. A vnímám to tak, že musíme jako experti mít tyhle věci na zřeteli, pracovat s nimi. Když někteří z nás budou dělat věci, které nejsou správně, budeme mít nakonec deformovanou populaci.

Ano, všichni chtějí mít velké oči, malé nosy, velké rty… Jak se s tím vypořádáváte?
Nedělám nic, co by se mi nelíbilo. Pokud nejsem přesvědčený, neudělám to. Když přijde dáma a já vím, že když jí udělám rty, jak ona chce, bude vypadat jako kačenka, neudělám to, snažím se jí to vysvětlit a rozmluvit.

Může jít jinam…
Může, to ale já už neovlivním, kontrolovat kolegy nemůžu. Stejný koncept uplatňujeme i v plastické chirurgii. Když to řeknu úplně otevřeně, nechci dělat příšery, je to vizitka mé práce. Na Instagramu najdete mnohé příklady toho, jak se to dělat nemá. Osobně si myslím, že to jsou lidé, kteří jsou psychicky labilní a mají pocit, že splnění snu jim pomůže.
Ale není to pravda. Oni si neuvědomují, že takovými zásahy se extrémně vymezují. Nevidíte osobnost, vidíte rty.

V takových případech lékař či chirurg, který jim vyšel vstříc, je spíše zneužil. Naštěstí u nás na klinice máme všichni stejný názor. Protože jsem přesvědčen, že toto je jediný možný přístup.

Jsou nějaké nové trendy, na které bychom se měli připravit?
O čem se dnes bavíme na kongresech, to je už zítra staré. Vývoj je strašně rychlý, Asi nejnovější metodou je plazmalift, metoda, která řeší vzhled kůže včetně miniaturních vrásek. Existují neinvazivní metody, které v krátkém čase vyřeší to, co se dříve muselo operovat.

Když vnímáte v běžném životě lidi kolem sebe, vnímáte je jako expert na krásu?
Snažím se nechodit s rentgenovými brýlemi, estetiku příliš nevnímám a nehodnotím, pouze čas od času, když vidím něco opravdu nehezkého, tak se zastavím. Ale jinak to je u skutečných problémů, tam nemůžu nevidět. S někým mluvím a všimnu si, že víčka má taková, až už skoro slzí, snažím se mu poradit. To je totiž deformace. A nejčastěji
se mi to stává u znamének, ta jsou moje hlavní specializace. Když vidím u pokladny v supermarketu, že pokladní má na ruce znaménko, které může být nebezpečné, vždycky se zeptám, jestli s ním už někde byla, že by se mělo léčit. Víte, to není netaktnost. Viděl jsem řadu lidí, kteří taková znaménka zanedbali, a mělo to katastrofální následky.

Vy poznáte nebezpečné znaménko od pohledu?
Viděl jsem jich tolik, že určitě poznám, když to není dobré. Samozřejmě, analýza na histologii je nutná, protože teprve ta zjistí, jestli je v tom znaménku zatím pouze potenciál, že se v melanom vyvine, nebo už je to melanom. Spousta pih má potenciál stát se melanomem, ale potřebují k tomu slunce. V Austrálii či Africe na to stačí třeba dva roky, tady by to trvalo déle. Pihy mají svůj charakter a řeknou nám velmi přesně, které se musí odstranit a které ne.

V kolika letech se má člověk o problémy kůže vůbec začít starat?
To je hodně individuální. Kůže není jen obálka na tělo, ale je to orgán, poměrně složitý a dokonce jeden z největších.
To zatím, jako lidé, příliš neřešíme. Vnímáme kůži jako tu obálku, tedy povrch. O ten se staráme, aspoň někteří. Ale my lékaři musíme vnímat kůži jako orgán a to je opravdu jiný pohled. Funkce kůže je spojena s mnoha dalšími, s plícemi, se srdcem. Vliv na ni má spánek, jídlo, prostředí, ve kterém se pohybujete.

 

A samozřejmě genetika. Proto někdo může mít ve třiceti vrásky, které jiní nemají ani v padesáti. Do těch šestadvaceti jsme na tom dost podobně, nemáme problémy. Ale od okamžiku, kdy se začneme osamostatňovat a vytvářet si svůj vlastní životní styl, začínají se projevovat rozdíly. Takže po té třicítce bychom čas od času měli dermatologa navštívit. Osobně si myslím, že je to specializace, která půjde cestou zubní medicíny. Mít svého zubaře je normální, mít svého dermatologa bude za čas také normální.

Ale stárnout přirozeně je krásné…
Já s tím souhlasím a sám to praktikuji, s výjimkou krémů vlastně nepoužívám žádné produkty ani metody, s nimiž běžně pracujeme. K mému věku už vrásky patří, je mi dvaačtyřicet a chci takhle stárnout. Necítím, že bych měl vypadat jako dvacetiletý kluk.

Jinými slovy, je důležité starat se o tělo především ze zdravotního hlediska a estetiku řešit, když pominu skutečné deformace, spíše při drobných nedo- statcích…
S tím bych souhlasil. Ta zdravotní stránka je určitě důležitější. A drobná vylepšení, při respektu k reálným proporcím, jsou naprosto na místě, každý chce vypadat

Ali Amiri

V rOCE 2006 AbsOlVOVAl nA UniVErzitě KArlOVě stUdijní ObOr
VšEObECné léKAřstVí, OdbOrně AtEstOVAl O šEst lEt POzději V ObOrU
dErmAtOVEnErOlOgiE. PrACOVAl VE FAKUltní nEmOCniCi nA bUlOVCE
V PrAzE A V PrAžsKém dErmAtOlOgiCKém CEntrU, zKUšEnOst má tAKé
z PrAxE V sinA nEmOCniCi V íránsKém isFAHánU. PO náVrAtU dO PrAHy
V rOCE 2014 zAKládá PrAgUE AEstHEtiC CliniC, PriVátní CEntrUm
OriEntOVAné nA EstEtiCKOU mEdiCínU A PlAstiCKOU CHirUrgii.
jE ExPErtEm V Péči O POKOžKU, V EstEtiCKé A KOrEKtiVní dErmAtOlOgii
A PřEdEVším V rOzEznáVání různýCH KOžníCH PiH A mElAnOmů.
má bOHAté zKUšEnOsti V POUžíVání rAdiOFrEKVEnčníCH A lAsErOVýCH
zAřízEní i s diAgnOstiKOU různýCH KOžníCH OnEmOCnění.
jE člEnEm čEsKé léKAřsKé KOmOry, čEsKé AsOCiACE dErmAtOlOgiE
A EVrOPsKé AsOCiACE dErmAtOVEnErOlOgiE.

dobře a lépe. Ale je dobré si uvědomit, že nic není zadarmo. Botox je zázračný, svým způsobem, ale když ho někomu začnu aplikovat ve dvaceti, ve čtyřiceti už na něj sval bude reagovat jinak, bude potřebovat větší dávky. Botox je v podstatě jed, který přeruší komunikaci mezi svalem a nervy. A pokud to přerušení bude dlouhodobé, má svoje efekty. Trochu mě zlobí, když se estetická medicína praktikuje i v mnoha jiných oborech…

Jak to myslíte?
Arabové mají takové přísloví. Když chceš chleba, nechej ho upéct pekaři i s tím rizi kem, že půlku chleba sní. Je totiž pořád lepší mít za své peníze půl bochníku dobrého a poctivého chleba, než za stejné peníze mít celý bochník čehosi, co má ke chlebu daleko. Oftalmolog vám může udělat víčka, ale už nemá dělat nos. A i takové případy jsem zažil. Přitom operace nosu je jedna z nejtěžších v našem oboru, ne všichni chirurgové to umí, někteří to ani dělat nechtějí. Kůže v oblasti nosu má úplně jinou citlivost, úplně jinak se hojí.

ADRESA:

Višňová 1957/25, Praha 4